OSVĚTIM 2020

Tereza PernicováAktuality Gymnázium, Školní novinky

V pondělí 21. 9. 2020 jsme se vydali do polské Osvětimi. Sešli jsme se v 6:50 před budovou našeho gymnázia a hned v sedm hodin jsme obsadili všechna místa v autobuse a odjeli směrem Vítkovice. Tam nás totiž čekala naše první zastávka. Již po cestě nám naše skvělá paní průvodkyně vyprávěla spoustu zajímavých informací o bývalém areálu hutí, dolů a železáren v Dolních Vítkovicích. Přímo na místě jsme dostali hodinu času na důkladné prohlédnutí areálu. Poté jsme se vrátili do autobusu. Při odjezdu z Vítkovic byla cítit změna v celkové atmosféře exkurze. Začalo nám docházet, kam máme vlastně namířeno.

Přejezd přes hranice proběhl naprosto v pořádku a my už byli blíž a blíž. Když jsme přijížděli na poloprázdné parkoviště v Osvětimi, dopadla na nás zcela jiná nálada. Do prostor osvětimského koncentračního tábora jsme se dostali přes speciální odbavení a při vstupu jsme dostali sluchátka, přes která jsme slyšeli naše průvodce. Celý náš zájezd se rozdělil na dvě skupiny a postupně jsme se vydali vstříc samotné prohlídce. Procházeli jsme kolem různých budov a do některých z nich jsme dokonce vstoupili. Uvnitř jsme se mohli podívat na to, co zbylo. Hrozivé dvě tuny vlasů, nepředstavitelné množství bot, protéz, brýlí. Na stěnách zpřístupněných budov jsme mohli vidět i spoustu fotografií. Na konci prohlídky jsme vstoupili do krematoria a v náladě, jakou si dokážete představit jen těžko, jsme přejeli do tábora Březinka.

V této části jsme viděli, jak mohli lidé nechat jiné lidi žít. V neskutečně malém prostoru jich nechávali až 800. Došli jsme i na samý konec tábora, kde po sobě Němci zanechali zničenou plynovou komoru. Naproti ní vznikl památník obětem holocaustu.

Při popisování zážitku se mi nedostává správných slov, spíše se mi nedostává slov žádných. Zážitek to byl opravdu silný. Na naší generaci je, aby dál nesla tento příběh a nenechala ho opakovat se. Na nás je, abychom nezapomněli, jaké bylo stát na těchto místech a cítit tu tíhu. Proto za sebe můžu říct, že nezapomenu.

Anna Junková, 3.B