Z Jevíčka za kanál La Manche aneb univerzita po anglicku

Na počátku byl sen…
Léto roku 2017 bylo v plném proudu a moji spolužáci, úspěšní maturanti, si užívali zaslouženého volna. Já jsem mezitím odcestoval na britské ostrovy, abych tu otevřel novou kapitolu svého života, a začal si tak plnit celoživotní sen. Nejprve se ale vraťme na začátek…
Mým nevšedním koníčkem, ke kterému mě inspiroval táta, se v dětství stal svět letadel a pilotů. Tito báječní muži na létajících strojích ve mně vzbuzovali obdiv už odmalička, a jak roky plynuly, toužil jsem stále více stát se jedním z nich. Rozhodl jsem se zkombinovat moje nadšení do letectví s možnostmi zaměstnání, a vydal se tak na dráhu dopravního pilota. V průběhu nezapomenutelných let na Gymnáziu v Jevíčku, kdy mě v mém koníčku podporovali kantoři i kamarádi, jsem postupně sbíral informace o vysokých školách s oborem civilního letectví. Nápad přihlásit se na univerzitu do Velké Británie přišel po návštěvě veletrhu vysokých škol na konci roku 2016.
Vysoká škola v zahraničí je zpočátku nelehkým rozhodnutím pro celou rodinu. Když se Vám ale podaří přesvědčit rodiče, že rádi čelíte výzvám, hledáte nová dobrodružství a že se v této anglicky mluvící zemi neztratíte, máte z poloviny vyhráno. Stačí pak už jen odeslat přihlášku a projít přijímacím řízením, které není překvapivě tak náročné, jako na českých univerzitách. Vzpomínám si na ty okamžiky, kdy jsem v květnu otevřel obálku od odesílatele Buckinghamshire New University a v ní stálo přijetí na obor Air Transport with Commercial Pilot Training (Letecká doprava s výcvikem obchodního pilota). Rozzářil jsem se tehdy štěstím a utíkal balit kufry.
Vzhůru za dobrodružstvím!
Do Anglie jsem se vypravil už na konci června, abych měl možnost přes prázdniny poznat tamější prostředí městečka High Wycombe, kde se nachází i moje univerzita. Kulturní šok začal samotným příletem na letiště Heathrow v Londýně, kdy cestou terminálem potkáte více národností, než za celý život na Malé Hané. Na vlastní kůži jsem pocítil význam slova „multikulturní“. Městečko leží asi 50 kilometrů západně od Londýna. Fakticky se stále jedná o jeho předměstí a tomu odpovídají i vyšší ceny. High Wycombe rozlohou připomíná asi Olomouc, nicméně složení obyvatelstva je už jiný příběh. Najdete tu uličky, které jsou k nerozeznání od Blízkého východu, zároveň se tu vyskytují čtvrtě, kde si připadáte jako u sousedů v Polsku. Přes naprostou rozdílnost kultur i náboženství tu panuje pohoda a klid a místní spolu dobře vychází.
Život v High Wycombu
Ubytování jsem si zajistil ještě před odletem z pohodlí domova. Bydlím v podnájmu u africké rodiny původem z Nigérie, jsou to velmi přátelští lidé. Za necelé dva týdny se mi podařilo najít i zaměstnání – stal jsem se kuchyňským pomocníkem v asijské restauraci jménem Wagamama. Za letní prázdniny se mi povedlo díky této práci nasbírat zkušenosti, vydělat nějaké peníze a pomalu se v High Wycombu usadit. V současné době pracuji půl roku v Tescu jako zákaznický asistent. Nic z toho, co na Česku máme rádi, tady ale bohužel nenajdete. Po čase si člověk vzpomene, jak moc mu chybí dobře uleželá svíčková, naložení utopenci nebo babiččiny povidlové buchty. Nejtěžší zkouškou stále zůstává stesk po rodině, který alespoň zčásti nahrazuje volání přes Skype či Facebook. Zároveň zažíváte jednu z největších zkušeností Vašeho života, když se ve dvaceti letech postavíte na vlastní nohy v cizí zemi. A tento zážitek, věřte mi, stojí opravdu za to!
Vysokoškolské studium
Na konci září začal můj akademický rok na univerzitě. Vysoká škola s téměř 8000 studenty a 41 obory patří k těm menším ve Spojeném království. Předem bylo ale jasné, že tu nebude tak rodinná atmosféra, jako na jevíčském gymnáziu. Samotné studium je rozdělené podobně jako u nás na dva semestry, každý ukončený zkouškovým obdobím. Profesoři mého oboru jsou skutečnými specialisty z leteckého průmyslu a danou problematiku znají z praxe. Komunikace s nimi je naprosto bezprostřední, oslovujeme se křestním jménem a vyučování probíhá převážně formou přednášek a projektů, na kterých modelujeme reálné situace ze života. Obor tvoří asi 70 studentů – převážně arabských a britských pilotů. Kromě univerzitních předmětů máme také praktické hodiny létání, kdy na místním letišti pod vedením bývalých vojenských i civilních instruktorů absolvujeme letecký výcvik. Teoretické znalosti ze světa letectví nesmí chybět, ale jsou to právě hodiny strávené v letadle, jež patří k těm nejkrásnějším chvílím zde v Anglii. Úchvatný pohled na Londýn, bývalé RAF základny 2. světové války pod Vámi i vzlétající mohutné dopravní letouny z nedalekého Heathrow nad Vámi tvoří jen nepatrný výčet této scenérie.
Slovo závěrem…
Život a studium ve Velké Británii jsou obohacující zkušeností, která člověka změní a posune v životě dál. Stanete se soběstačnými lidmi, budete čelit skutečným životním situacím a výzvám, zlepšíte se v jazyce a získáte uznávané vysokoškolské vzdělání. Školné bohužel není zdarma, nicméně vložené finance jsou dobrou motivací pro dokončení studia. Rozloučím se s Vámi myšlenkou, kterou se snažím předávat lidem ve svém okolí. Dnešní svět je plný možností, a pokud máte i Vy sen, jejž byste rádi uskutečnili, tak právě dnes je ta správná chvíle udělat první krok. Ať už se rozhodujete pro výběr střední či vysoké školy, nebo jen otevíráte novou kapitolu života, nebojte se jít za svým cílem a dělejte to, co Vás baví a naplňuje. Jsem rád, že na počátku mojí cesty stálo Gymnázium Jevíčko.
Závěrem chci moc poděkovat všem, kteří mi pomohli můj anglický sen uskutečnit. Profesorům jevíčského gymnázia, kteří mě podporovali po celou dobu studia, výborně jazykově připravili, a za jejich skvělý přístup a toleranci. Spolužákům a kamarádům, jež jsem nejspíš už nudil neustálým vyprávěním příběhů o létání. Dále také kolegům a přátelům z leteckého odvětví, protože mi dovedli za každé situace dobře poradit. A nakonec to největší poděkování patří mojí úžasné rodině, která byla vždy velkou oporou v mém životě.

Martin Geršl, dopravní pilot ve výcviku při Bucks New University

Přidáno