Výměnný pobyt žáků lycea

Musím přehodit svou klávesnici zpět na českou, abych vám mohla povyprávět o Německu. Proč? Protože jsem právě psala svému německému sourozenci. Každý účastník zájezdu do Německa takového má… Člověka, který byť nerozumí jeho rodnému jazyku, rozumí mu, diky angličtině, jako nikdo na světě. Pro mě je to Tom, pro někoho Lea, Mary, Rufus…  Jsou to děti německých rodin, u kterých jsme nalezli útočiště po 7 dní.

      Pokus o zadržení vlaku v Praze nevyšel. Proto, když má skupina po víc jak půl hodinovém zpoždění dorazila na perón, mohli jsme již jen zamávat odjíždějícím vlaku. Další cesta, snad proto, že byla prací německých drah, proběhla bez komplikací. Jak jsme se přibližovali ke Coburgu, houstla tma venku a v nás nejistota. Brzda, nádraží, vystupovat, konec jistot. Pak bum, prásk a vše bylo rozhodnuto. Rodiny si nás rozebraly a náš týden mohl začít.

      První dny byly… seznamovací. My a rodiny. My a německá waldorfská škola. My a nový styl života. Zažili jsme výuku v angličtině. Učivo biologie naprosto perfektně vysvětleno ne učitelem,  ale žáky!! Pak rozdělení do tříd, a až do vynikajícího oběda výuka. Poté výlety, odpoledne s rodinami… Takto ubíhaly naše dny. Waldorfský styl učení…dopodrobna. Německá města… dopodrobna. Rodina…dopodrobna. Musím říct, že celé Německo jsem si zamilovala. Německo. Toma. Anju. Marcuse… Celý náš vztah utužila společná „tajemství,“ podívej se tam, podívej se tady, drby… Takový ten správný rodinný vztah. 

 Poslední den jsme zažili zážitek nejzážitkovatější. Výpravu na Stafelberg. Vysokánský kopec s kapličkou. Zde nastala pro Němce zkouška ohněm, tedy tancem. Myslím, že jsme byli dosti nároční… Ale zážitek do konce života… 

      Týden, který jsme u našich sousedů prožili, byl čas, na který se nezapomíná… Na začátku celý dlouhý týden, na konci příliš krátká chvíle… Krátká ale dost dlouhá na vytvoření pouta.

 Nikdy nezapomenu na výraz v očích Anji… Její slzy, když jsme se loučili… Byla pro mne matkou, já dcerou. Není to daleko a jistě se opět potkáme…

        Za tuto zkušenost patří velké díky profesorům našeho lycea v Jevíčku panu Müllerovi a panu Ryglovi, diky  kterým se celý zájezd uskutečnil, a my, lyceáni mohli zažít něco, co, dle mého názoru, zažijí jen málokteří, a těm některým to dozajista změnilo život.

 

Tereza Čapková,  žákyně druhého ročníku kombinovaného lycea v Jevíčku

Přidáno