Nebojme se myslet

Psal se patnáctý den měsíce prosinec. Čtyři stateční studenti ještě se statečnější profesorkou nasedli do školního automobilu a vyrazili směr Olomouc. Jaká byla jejich jména? Z řad studentů do byli Ondřej Rozbořil, Petr Veselka, Albín Pařízek a Vít Václavek. První polovina za třídu 3. A, a ta druhá z 3. B. Reprezentantkou učitelského sboru byla paní profesorka Mgr. Lenka Hrbáčková. A co ti odvážlivci jeli v ten den hledat do centra Hané? Filozofickou soutěž Nebojme se myslet, kterou pořádá Filozofická fakulta Univerzity Palackého. O co se jednalo? Dostanete citát. Napište podle něj esej. A zkuste se umístit v prvních dvaceti, kteří postupují na kvalifikaci do mezinárodního kola. A tak jsme se do toho pustili. Bojovali jsme, seč nám síly stačily.

Koncem ledna jsme se dozvěděli výsledky. A tak se nedalo vyhnout našemu návratu na bojiště. Tentokrát naše řady prořídly. Za učitelský sbor s námi vyrazil pan profesor Mgr. Josef Huf. I řady studentů prořídly. Do druhého kole se totiž, snad dílem zázraku, snad dílem smyslu pro humor, který má osud, snad dílem černé magie, dostali žáci Pařízek a Václavek. Vrátili se proto na místo činu, aby se pokusili něco sesmolit. Tentokrát v angličtině. A bohužel se jim nezadařilo postoupit do kola mezinárodního, kam postupovali první dva. Ale člověk by neměl klesat na mysli a měl by hledět k světlým zítřkům.  Myšlení zdar!

Vít Václavek, 3. B

 

Přidáno