Latina pořád žije!

O latině se říká, že se jedná o mrtvý jazyk, což znamená, že nemá žádné své rodilé mluvčí. To je sice fakt, ale ve čtvrtek 23. 11. jsme se přesvědčili, že latina ještě není zcela pasé.

Když jsme před desátou ráno vcházeli do největší posluchárny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, nestačili jsme se divit, kolik lidí se zde sešlo právě kvůli latině. Den latiny se na půdě fakulty konal již pošesté a opět nalákal obrovské množství především gymnaziálních studentů a jejich pedagogy. Po krátkém zahájení program otevřela Eva Kuťáková svou prezentací o Publiu Ovidiovi Nasonovi, od jehož úmrtí letos slavíme dvoutisící výročí a na nějž se soustředila většina přednášek celého dne.

Následně jsme se s naším pedagogickým doprovodem, panem profesorem Macků, rozdělili a zamířili na přednášku Radky Nokkaly Miltové nazvanou Bible malířů, která se zabývala zásadním Ovidiovým dílem Proměny, které v renesanci a baroku patřily k nejvýznamnějším dílům, z kterých čerpali malíři a sochaři inspiraci pro svá díla. Přednášející nám nastínila především všudypřítomnost díla. Zjistili jsme, aniž bychom to předtím vůbec tušili, že výjevy z Metamorfóz můžeme vidět na nespočtu českých zámků, domů nebo vnitřní výzdobě budov. Dozvěděli jsme se, že první překlad Proměn pochází od chrudimského malíře Josefa Ceregettiho, a dokonce že se částí díla inspiroval i William Shakespeare při psaní Romea a Julie.

Nejen dílo Publia Ovidia Nasona, ale i studium latinského jazyka skýtá různé – námi neprobádané – končiny, a tak můžeme panu profesoru Macků jen poděkovat za inspirující náhled do problematiky tohoto starodávného jazyka, jehož studium jsme letos zahájili.

Kateřina Stündlová, 3.A

Přidáno