Do Bruselu s ALDE

To v pondělí takhle přijdete o přestávce do třídy a první, co vypadne z úst vašich spolužáků, je: „Waciku, sháněla tě třídní.“ V tu chvíli začnete přemýšlet, kde jste zase co provedli. Avšak mé temné představy byly rozehnány. Paní profesorka mi řekla, že možná pojedu do Bruselu, pokud všechno vyjde. Stačí, abych napsal strukturovaný životopis, dodal nějakou pěknou fotku (s mým obličejem skoro nemožné) a byl vybrán. Měl jsem samozřejmě otázky, proč zrovna já, ale postavil jsem se svému úkolu čelem. Vše jsem odeslal a zbývalo už jen čekat.

Za čtrnáct dní jsem se dozvěděl, jak to odpadlo. Byl jsem, k mému údivu, vybrán. Následovaly organizační věci. Ty vám tu nebudu popisovat. Přenesme se v čase do 29. dubna, tehdy jsem vyrazil do Prahy. V pondělí 30. 4. mi totiž v 6:50 letěl spoj do Bruselu. Byl jsem ubytován v hotelu u letiště. Bál jsem se, že neusnu, ale po napočítání několika oveček již spánek nebyl problém. Ve čtyři ráno mi zazvonil budík. Odpověděl jsem na pár zpráv od spolužáků a kamarádů, které se mi nashromáždily po dobu mého spánku, slušivě se oblékl (nevýhoda prvního dojmu, nikdy ho nemůžete udělat podruhé), zabalil kufr a vyrazil na letiště. Tam jsem se setkal s druhým Čechem, Oldou, který byl také vybrán, ovšem z kanceláře jiného europoslance.

Letadlo se odlepilo od země. Myslel jsem si, že třeba usnu, ale ke spánku jsem se neměl. Naštěstí jsem si s sebou vzal knihu, takže jsem si alespoň chvíli četl. Přistáli jsme v Bruselu na letišti, kde jsme byli po chvíli nalezeni, a vydali jsme se do hotelu, abychom si odložili kufry. Následně jsme vyrazili do Parlamentu. Tam jsme si to trochu prohlédli. Následoval oběd se Sophie in ‚t Veld. Všechno bylo tak překrásné a promluvit si s europoslankyní bylo rovněž zajímavou zkušeností. Po obědě jsme se přesunuli do Domu evropské historie. Tam jsme si prohlédli stálou expozici. Nakonec jsme skončili opět v hotelu, kde jsme povečeřeli pizzu a seznámili se s ostatními účastníky.

Druhý den byl Svátek práce, z toho vyplývalo, že Parlament byl uzavřen. Proto jsme si prohlédli kanceláře EDRI, která se zabývá právy a ochranou v digitálním světě.  Pak jsme vyrazili obhlédnout Atomium, obrovský model krystalu železa. Prohlídka byla úžasná, stavba působí opravdu monumentálně. Po Atomiu následovalo historické centrum Bruselu, které se rovněž jeví majestátně.

Třetí den ráno jsme se vydali do kanceláří Microsoftu, kde jsme se pobavili o bezpečnosti dat a vyzkoušeli si HoloLens. Přesun do Parlamentu, zasedání ALDE před plenárním zasedáním Evropského parlamentu. Pak měl podle plánu následovat oběd s poslanci, u jejichž kanceláře jsme byli vedeni. Došlo však k přesunu časového plánu, proto na tuto činnost byl nejkratší čas. (Na fotce můžete vidět, že pohoštění bylo skromné, ovšem atmosféra byla nejvíce naplňující.) I když jsem mohl s paní poslankyní Martinou Dlabajovou strávit jen krátký čas, musím poznamenat, že je velmi milá. Následoval příchod na plenární zasedání Parlamentu, kde se měl projednávat rozpočet. Chvíli jsme poslouchali a čekal nás další bod v programu. Sešli jsme se s komisařem pro bezpečnost Julianem Kingem. Položili jsme mu pár otázek a následoval další přesun. Měli jsme setkání s těmi, kteří se ALDE starají o sociální sítě. A nakonec jsme zase skončili na večeři.

Čtvrtý den byl program opět nabitý. Ráno jsme navštívili kanceláře Facebooku, kde jsme na nich našimi dotazy nenechali nit suchou. Následovalo setkání s dalšími dvěma poslankyněmi, s Birgit Sippel a Angelikou Mlinar. Jako poslední program byla hra v Parlamentariu. Šlo o to, že jsme se rozdělili na čtyři politické strany a měli schválit dvě rezoluce. Bylo to rozhodně zábavné. Nakonec jsme skončili na Pluxu, což je obrovské náměstí před Parlamentem, kde bývá každý čtvrtek setkání všech lidí z Parlamentu. I tady jsem se bavil a nemohu popřít, že jsem byl nadšen z toho, že jsem u jednoho stánku objevil Plzeň a mohl tak dát svým novým kamarádům ochutnat českého piva.

V pátek nadešlo balení a emotivní loučení. Napsali jsme na papír své jméno a nechali jej kolovat. Každý z účastníků nám na něj napsal nějakou zprávu. Je to rozhodně milý artefakt. Tento papír jsem si nechal zalaminovat. Následoval poslední oběd, na který jsme šli my, Češi. Já, Olda, stážistky z kanceláří paní Dlabajové a pana Teličky. Přidala se k nám i Martina Krhlová, takže jsme si alespoň popovídali mezi sebou o našem malém městečku.

A co říci závěrem? Byla to úžasná zkušenost a chtěl bych poděkovat všem: stážistce Petře Hovorkové, která mě měla svým způsobem na starost, Martině Krhlové, díky které se ke mně tato nabídka dostala, paní poslankyni Martině Dlabajové a všem dalším úžasným lidem, které jsem potkal.

 

Vít Václavek

Přidáno