Divadelní představení Naše třída

Dne 20. září jsme si my, třetí ročníky, trochu přivstaly a vyrazily směrem na Brno do Divadla Polárka na inscenaci Naše třída. Byli jsme dopředu trochu vyděšení, protože nám paní profesorky avizovaly, že představení trvá s přestávkou tři hodiny.

Dorazili jsme do Polárky s předstihem, takže jsme se ještě stihli pořádně zahřát čajem nebo kávou. Najednou ze sálu postupně vycházelo několik herců, brali nám volné židle, na které si sedali, nahlíželi do textů, jako by si přeříkávali repliky. Následně jsme vstoupili do sálu a spustil se příběh, po kterém některým z nás běhal mráz po zádech. Začátek vypadal vcelku nevinně, aktéři nám jako školáci při povinné prohlídce u doktora s vyplazenými jazyky, dělajíce dřepy nebo ceníce zuby, postupně sdělili, čím budou, až vyrostou. Snad nikomu se jeho přání bohužel nesplnilo. Sledovali jsme několik náhledů do života v jedné polské třídě na vesnické škole a příběh plynul dál, děti dospívaly, měnila se doba. Polští židé a katolíci  v jedné třídě, kteří spolu zprvu vycházeli, si najednou byli cizí a hůř – začala se projevovat nenávist. Roky ubíhaly a spory se čím dál víc vyostřovaly. Spolužáci začali zapomínat, že si někdy byli blízcí, ukázaly se špatné stránky lidské osobnosti, sem tam naštěstí i ty dobré. Charaktery se měnily vlivem historických událostí – okupace území Sověty a Němci, uchopení moci komunisty…

Naše třída nám na osudech několika lidí představila pohled na složité a velmi nejisté období druhé světové války, nezastírala podíl samotných Poláků na židovských pogromech. Sledovali jsme cestu životem skupiny různých lidí, a tak měli možnost vidět události více úhly pohledu. V závěru hry bylo těžko soudit, kdo se zachoval správně, morálně nebo nemorálně, a jestli se vůbec šlo zachovat jinak. Herci nám (mimo jiné svými výbornými hereckými výkony) podali přesvědčivou výpověď o jedné historické etapě.

Ze sálu jsme odcházeli se smíšenými, možná nepopsatelnými pocity, rozhodně ale intenzivními a byli jsme rádi, že jsme Naši třídu viděli a nebyla to zrovna ta naše.

Kateřina Stündlová, 3.A

Přidáno